kdo by měl ve mé firmě vyplnit seznam otázek o udržitelnosti od klienta

Praxe: žádná právní funkce, ale skutečný zdroj

Neexistuje zákon, který předepisuje, kdo vyplní dotazník o udržitelnosti od zákazníka. To se liší od například deseti opatření uvedených v článku 21 odst. 2 směrnice NIS2, kde mají manažeři vlastní odpovědnost. V případě dotazníku o udržitelnosti — ať už je samostatný nebo se opírá o základní modul standardu EFRAG VSME — si zákazník sám určuje, jak se proces interně rozdělí. V praxi to leží u těch, kteří data již spravují: HR pro počty zaměstnanců, finance pro údaje o tržbách, facilities pro spotřebu energie a někdy manažer kvality pro certifikáty a politiky.

Co často způsobuje zmatek, není to, kdo stiskne tlačítko, ale kdo dodá základní fakta. Někdo, kdo kolik zaměstnanců má podnik musí vyplnit, potřebuje jiná zdrojová data než někdo, kdo musí uvést, zda podnik nasazuje AI systémy v rámci své činnostije. To je přesně důvod, proč má řetězové složka podle předmětu jednoho vlastníka: ne jednu osobu, která vyplní vše, ale každá odpověď na otázku pochází od toho, kdo daný fakt zná. Samotný dotazník je pak formálně podán z jednoho účtu, obvykle toho, kdo spravuje portál zákazníka — ale obsah pochází z více míst v podniku.

Odkud to vyplývá: CSRD ukládá povinnost podávat zprávy, nikoli funkci

Směrnice (EU) 2022/2464, CSRD, ukládá určitým velkým podnikům povinnost podávat zprávy o udržitelnosti, ale neupravuje, kdo u dodavatele vyplní dotazník, který z toho vyplývá. Základní modul EFRAG VSME, určený pro neveřejně obchodované malé a střední podniky, které jako dodavatelé dostávají takové otázky, popisuje, která data se požadují — také ne, kdo je interně shromažďuje. Jak to organizačně řešit, je tedy volba samotného podnikatele, stejně jako sám určuje, kdo interně ví, které místo sídla nebo které sektor je aktuální.