Jaké jsou emise v hodnotovém řetězci (scope 3)?

Scope 3 je vše mimo scope 1 a 2

Scope 3 je emise, která vzniká v zbytku hodnotového řetězce: ne z vlastních zařízení (scope 1) a ne z nakupované energie (scope 2), ale vše před a po. Myslí se tím emise od subdodavatelů, při přepravě třetími stranami, při výrobě nakupovaných surovin, na služebních cestách, na dojíždění zaměstnanců a při použití a vyřazení vlastního produktu zákazníkem. Protokol GHG Protocol rozděluje scope 3 do patnácti kategorií, rozdělených na upstream (před vlastní činností) a downstream (poté).

Pro většinu menších dodavatelů není úplný výpočet scope 3 dosažitelný: vyžaduje údaje od subdodavatelů a zákazníků, které často nejsou k dispozici. Pokud se v dotazníku ptají na scope 3 a tento výpočet chybí, je běžnou odpovědí, že podnik jej dosud nevypočítal — jedná se o skutečný stav věcí, nikoli o nedostatek, který by zde byl hodnocen. Kdo už má vypočítané scope 1 a scope 2, může tyto údaje poskytnout jako stavební prvek; viz přímou emisi skleníkových plynů a nepřímé emise z nákupní energie pro to, co přesně pod to spadá. Dotaz na scope 3 často přichází spolu s dotazem na cíl snížení emise: bez uspořádaného scope 1 a 2 obvykle není možné podat smysluplnou odpověď na poslední otázku.

Klasifikace pochází z GHG Protocol

Rozdělení na scope 1, 2 a 3 je stanoveno v GHG Protocol, mezinárodním standardu, na kterém je založena téměř všechna dotazníková šetření zákazníků týkající se emisí. Scope 3 je v něm definován jako nepřímá emise, která nespadá do scope 2, rozdělená do patnácti standardních kategorií, které protokol popisuje.